Menu
Obec Dolní Lhota
Dolní
Lhota

Historie

Ve starších pramenech označovaná také jako Lhota Nižní, německy Unter-Lhota (Unter Lhotta) leží v údolí Horní Olšavy v nadmořské výšce cca 299 m, na okraji chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Horní Olšava, dříve též nazývaná Šťávnice přitéká ze Sehradic a  v obci přibírá vody hornolhotského potoka. Dolní Lhotou prochází frekventovaná komunikace Luhačovice – Zádveřice, na kterou se obci napojuje další silnice vedoucí přes Sehradice a Slopné do Loučky. Nejbližší železniční stanice jsou Luhačovice (7 km) na trati Luhačovice – Uherský Brod nebo Zádveřice (10 km) na trati Otrokovice – Zlín – Vizovice.

Pošta je v Dolní Lhotě, zdravotní středisko, policejní stanice a matrika v Luhačovicích.

Na obecní pečeti býval kůň a  ratolest (podle údaje školní kroniky), viz též vyobrazení v knize V. Peřinky – Vizovický okres na str. 33.

Dolní Lhota byla založena patrně ve stejné době jako Lhota Horní, v písemných pramenech se však objevuje až r. 1449, kdy moravští stavové vykoupili hrady Sehradice (nad Horní Lhotou) a Starý Světlov (nad Provodovem) spolu se všemi vesnicemi, mezi nimiž se jmenují také „dvě Lhotce“. Obě Lhoty byly majetkem církevním, který olomoučtí biskupové propůjčovali jako léno. Nejčastěji byly obě osady v držení pánů světlovských, kteří od konce 15. století sídlili na hradě Nový Světlov nad Bojkovicemi. V pramenech i literatuře bývá proto panství označováno střídavě jako léno sehradské nebo světlovské, někdy také jako lenní statek Vasalsko (podle vsi Vasily u Rudimova, která k panství také patřila a zanikla někdy v 15. stolení). V letech 1474 – 1516 patřilo léno pánům z Landštejna, v období 1553 – 1592 Tetourům z Tetova a od roku 1613 až do r. 1750 Seréniům. Podrobněji viz u Sehradic.

Po r. 1850 patřila Dolní Lhota k soudnímu okresu Vizovice, okresní hejtmanství Uherský Brod, později krajský úřad Uherský Brod. Po správní reformě r. 1868 patřil soudní okres Vizovice k politickému okresu Holešov, od r. 1935 pak nově vytvořenému politickému okresu Zlín. Po druhé světové válce vznikl v obci místní národní výbor, který byl v letech 1949 – 1960 součástí ONV Valašské Klobouky, poté ONV Gottwaldov. V r. 1964 byly Horní a Dolní Lhota spojeny pod MNV Lhota u Luhačovic, o čtyři roky později byly znovu rozděleny na dvě samostatné obce. V procesu integrace byl pak r. 1980 ustaven společný MNV pro obě Lhoty, Sehradice a Slopné. Od 24. 11. 1990 jsou všechny tyto obce opět samostatné, s vlastními obecními úřady, které patří pod Okresní úřad ve Zlíně.

Dolní Lhota je zemědělská obec s převahou lesů v katastru, který měří 504 ha (502 ha v r. 1982, 501 ha v r. 1991). Z toho bylo v r. 1900 486 ha hospodářské půdy (222 ha lesů, 194 ha polí, 37 ha pastvin, 31 ha luk a 2 ha zahrad), v r. 1940 již jenom 402 ha (212 ha lesů + 189 ha orné půdy). Na orné půdě se pěstovaly obilniny s výjimkou ječmene a brambory. Vlhká půda však příliš dobrou úrodu nedávala – zápis ve školní kronice z počátku tohoto století říká, že „větší obnos než za obilí strží lidé za sušené ovoce, které ve zvláštních sušírnách suší a pak prodávají“. Na počátku století bylo na vizovickém okrese 1 150 sušíren.

Ovocné stromy, zejména jabloně a  švestky se tu začaly pěstovat v minulém století, když státní úřady vypisovaly zvláštní prémie na zušlechťování a rozšiřování švestkových stromů a zpracování švestek na výrobu slivovice, aby se zmenšila spotřeba obilí k výrobě pálenky.

Názvy tratí podle Pecka (1892) a Peřinky (1907): Lúčky, Vinohrádky, Hrobiska, Kříba, Babinec, Lešníky, Lipska, Klenkov, Rovně, Tyky, Bachnica, Kořenačky, u Vozníka, Hladová dolina, Lamačka.

JZD bylo v Dolní Lhotě založeno r. 1959 na 162 ha. Od r. 1972 bylo spojeno spolu s Horní Lhotou, Sehradicemi a Slopným do komplexu JZD OLŠAVA Sehradice, který se specializoval na chov hovězího dobytka a produkci mléka.

Lánové rejstříky z r. 1670 uvádějí v Dolní Lhotě celkem 10 usedlostí, z toho 1 mlýn.

V této době se zde chovalo hodně ovcí – při tatarském vpádu r. 1663 bylo uloupeno 268 „skopů“. Salašnictví však postupně zaniklo, zpráva z r. 1804 už vypočítává v Dolní Lhotě jen 77 ovcí. V 18. a 19. století pracovalo v obci více mlýnů (r. 1757 – 3, 1804 – 3, 1880 – 3, 1911 – 2). Na jednom z nich (čp. 15) bylo od r. 1722 dědičné fojtství a patrně i šenk.

Časté požáry si vynutily založení hasičského sboru už r. 1899. Obec byla značně postižena první světovou válkou – po všeobecné mobilizaci narukovalo 59 mužů na frontu, obyvatelé museli upisovat válečné půjčky a koncem války sem byla zavlečena úplavice.

Obec je přifařena do Horní Lhoty, kam chodily také děti do školy a to až do r. 1893. Poté zde byla ustavena jednotřídní škola v přestavěné selské usedlosti čp. 37, na dvoutřídní byla rozšířena r. 1931. V letech 1898 – 1915 byl správcem školy František Večeřa. Za svůj protirakouský postoj byl zatčen a  odsouzen pro vlastizradu. Byl uvězněn na Špilberku a v Garsten u Vídně. Po válce byl propuštěn a rehabilitován. Učil pak na škole v Sehradicích až do své smrti v r. 1921.

Po druhé světové válce byla škola značně poničena, na novou si však obyvatelé Dolní Lhoty museli počkat až do r. 1958. V tomto období byl vybudován také vodovod, kanalizace a  veřejné osvětlení (elektrifikace byla provedena již r. 1938).

Demografický vývoj:

Rok Počet domů Počet obyvatel
1790 35 225
1834 44 246
1869   285
1880 53 314
1890 53 310
1900 53 296
1920 56 298
1930 59 303
1940 61 304
1950 65 302
1961 76 378
1970 82 382
1980 105 457
1991 131 507

 


nahoru